Spisovatelka s nejdelšíma nohama u nás píše další knihu: Hříšný kanec
Angis revue
únor 2009
Naše v současnosti nejprodávanější spisovatelka Simona Monyová z Brna říká, že je šťastná. Žije v nově vybudovaném domě na okraji města, má tři děti a manžela, který vydává její knížky.
Být holkou je fajn
Dvacet čtyři. Tolik knížek Simona napsala a ze svého standardu dvě knihy ročně zatím nehodlá ustoupit. Posledními tituly jsou knížky Matka v krizi, na kterou volně navazuje Matka v koncích. Simona je skutečně velmi produktivní i po jiných stránkách, protože také stačila s manželem Borisem Ingrem postavit nový dům a před čtyřmi lety se jim narodil třetí syn Šimon. "Každý říká, jaká je to hrůza, stavět. Ale já ten pocit nemám. Všechno šlo naprosto hladce," libuje si spisovatelka.
Simona Monyová vyrostla v Brně, ale nejraději vzpomíná na prázdniny trávené na chatě s dědou. "Vzpomínám si, že si dědeček nešťastnou náhodou uříznul prsty na cirkulárce. Ruku si ovázal, prsty naházel do igelitového pytlíku a šel jeden a půl kilometru pěšky na autobus do úrazové nemocnice, aby mu prsty přišili. Událo se to neokázale, jako by se vlastně nic nestalo," říká Simona Monyová.
Vždycky se kamarádila spíš s kluky a taky klukem chtěla být. Změna prý přišla ve chvíli, kdy se její dívčí postava začala tvarovat. "Pak jsem zjistila, že být holkou je docela fajn." S pubertou přišly také první literární pokusy, Simona to nazvala vypisováním se z pubertálních smutků. S poezií ale v té době zaznamenala úspěchy, měla dokonce pořad, kde recitovala vlastní verše. S kamarádkou, která hraje na kytaru a skládá muziku, dokonce složily několik písní. "Jmenuje se Evelína a právě v poslední době jsme se zas daly dohromady a vydáváme CD s vlastní tvorbou. Snad bude mít úspěch," doufá Simona.
Nespokojenost
Největší inspirací jsou pro Simonu Monyovou vztahy. Neodposlouchává ale jako jiní spisovatelé na různých veřejných místech, jde o úplnou fikci. "Asi nejvíc mě inspiruje moje nespokojenost sama se sebou. Pak už následuje jen má fantazie. Představuju si, co asi lidé mohou v různých situacích dělat, jak se mohou cítit. Vždycky znám začátek a konec knihy. Peripetie vztahů spřádám postupně a je to vždycky velmi složitá a úmorná práce," svěřuje se. Mladá žena je natolik precizní, že píše jednu stránku tak dlouho, až nenachází žádné chyby. "Je to jako ve filmu s Belmondem Muž z Acapulca, kde hrál spisovatele. Tam řekl, co od té doby také používám: v každé mé knize je pět vět dobrých," říká s nadsázkou. Se slavným francouzským hercem se dokonce setkala, dělala s ním rozhovor pro jeden populární časopis. "V mých spisovatelských počátcích jsem se spisovatelstvím nemohla uživit, takže jsem psala články a rozhovory s celebritami. Na Slovensku jsem pak skutečně měla možnost dělat rozhovor s J. P. Belmondem. Všem se tehdy omlouval, že přiletěl později. Onemocněl mu totiž pes, což jsme museli všichni chápat."
Trpělivost
Být fanouškem Simony Monyové je celkem výhodné. Málokterý spisovatel totiž svému čtenáři poctivě odpovídá na všechny maily, ona to však činí. "Stejně tak navštěvuji besedy, kde si popisuji, jak píši. Pro čtenáře Angis revue mohu prozradit, že je to nejčastěji v posteli, kde se zachumlám s notebookem," prozrazuje. V současné době píše knížku s pracovním názvem Hříšný kanec. "Je to typ muže, na kterého se každá žena asi ráda podívá, ale doma by ho mít nechtěla," tvrdí. Na závěr dodává, že preciznost a vytrvalost při psaní získala při výchově dětí. "Ta vskutku trpělivost vyžaduje," uzavírá Simona Monyová.
|
Simona Monyová |
Text a foto AR - Martin Ježek
