Matka v krizi, spisovatelka nikoli

Glanc

7. srpna 2008

„Zkazky o dokonalých matkách řadím k nebezpečným mýtům. Mnohem nebezpečnějším než povídačky o ideálních mužích, univerzální velikosti dámského oblečení a naprosto jednoduché obsluze nového elektrospotřebiče, jehož základní funkce jsou sepsány na sedmdesáti stranách manuálu v čínštině..."

Stát se dokonalou matkou je reálné asi jako vyšplhat na Mount Everest v domá-cích pantoflíčkách s labutěnkou...

I to říká ve svém nejnovějším dílku brněnská spisovatelka Simona Monyová. Vydává 2—3 ročně (!), všechna jdou právem na dračku a permanentně se umísťují v žebříčku bestsellerů. Posledně zmíněné se jmenuje Matka v krizi. Co o tom autorka (sama matka tří dětí od 3 do 20 let) ví? „Díky nejmladšímu synovi jsem v permanentní krizi časové, díky dvěma starším synům občas v krizi finanční. Ale určitě bych neměnila, vždycky jsem si přála mít tři syny a ti, co mám, předčili moje očekávání."

„Netušila jsem, že se po narození dítěte budu cítit tak méněcenná a ošizená. Popravdě, představovala jsem si, že to bude naopak. Dítě mě logicky přece mělo obohatit! Nehybně a nakřivo jak vyvrácený silniční patník jsem vězela na nemocniční posteli a snažila se vyvarovat dosednutí na (dozajista) lajdácky sestehovaný rozkrok. Takhle to dopadá, když svěříte zašívání chlapovi, říkala jsem si, sykala bolestí jak ucházející ventilek a slzy mi kapaly do růžového spícího obličejíčku..."

"Vítka jsem přenesla pres práh bytu s něhou a nadějemi ženicha přenášejícího nevěstu. Také jsme vkročili do neznámé nejisté budoucnosti a začínali společný život ve dvou. Jestli se ti tady nelíbí, tak tě ujišťuju, že jiný domov nemáme,' oznámila jsem mu příkře, jakmile spustil ohlušující ryk, který ne a ne zastavit. Vvzkoušela jsem všechny rodičovské fígle vyčtené z knih. Přebalila ho, nakrmila, přikryla ho v domnění, že mu je chladno, a pak naopak vysvlékla do naha pro případ, že by mu bylo teplo. Cpala jsem mu do pusy dudlík a do zadečku gumovou rourku, která měla uvolnit větříky. Uvolnila toho daleko víc, tak jsem Vítka za neustálého pláče vykoupala, převlékala do čistého a pak ho chovala, promlouvala k němu, a dokonce i zpívala, což je činnost, ke které jsem získala odpor již v raném dětství, kdy moje máma začala vystupovat s amatérskou cimbálovou kapelou a dlouhé hodiny cvičívala doma v koupelně..."

Tolik malá ochutnávka Matky v krizi. Pokud vás zaujala, těšte se: Chystané volné pokračování se bude jmenovat Matka v koncích. A ještě něco - Česká televize se podle Simoniných povídek chystá natáčet desetidílný seriál Bleděmodré štěstí s černou krajkou. Snad se tvůrcům povede jí je televizním zpracováním nepokazit.