Zábavné čtení na léto
Glanc
8. července 2010
Simona Monyová
BLONĎATÁ STÍHAČKA
Nakl. Mony
*****
Přezdívají jí Viewegh v sukních. Její knihy se čtou jedním dechem a drtí žebříčky. Jenže zatímco u Michala Viewegha vás občas 
přepadne podezření, že na čtenáře kouká malinko svrchu, Simona Monyová se do vaší dušičky vcítí tak dokonale, až máte dojem, že píše o vás. Ač přiznává, že je v civilu přecitlivělá a nechutně často brečí, píše se sebeironií, nadhledem a humorem. To je chytlavá a vděčná směs.
Jak slibuje podtitul její poslední knihy Blonďatá stíhačka, přečtením výrazně snížíte riziko přehmatu při výběru životního partnera. Hlavní hrdinka Dana je tak trošku smolařka a zoufale touží po lásce toho pravého opičáka - tak nazývá příslušníky opačného pohlaví, které zároveň dělí podle povahy, vztahu k tlupě a tělesné stavby na jednotlivé poddruhy: „Chápani patří mezi největší opice, i jejich žaludek a tlusté střevo jsou úctyhodných rozměrů, proto jsou schopni zkonzu¬movat značné množství potravy. Jsou proslulí svým velkým ocasem. Po gibonovi, co nedisponoval ocasem vůbec, a makakovi, co byl sexuálním diktátorem, jsem ocenila opičáka, který měl tu správnou výbavu, pro jejíž využití dostal talent zřejmě od Boha. Pro tento talent jsem jaksi opomněla vzít v úvahu, že chápani jsou výrazně polygamní primáti... Milovala jsem na něm úplně všechno, i tu jeho žravost a mohutný podbradek.\"
Jediné, co by se knize dalo vytknout, je název (vždyť i brunetky občas tápou ve výběru partnerů a skáčou mužům na špek) a poněkud samoúčelné uvedení jednotlivých kapitol anekdotami o blondýnách. Celkový dojem ale zůstává velmi příjemný, takže budete mít při dočítání poslední stránky podobně lítos¬tivý pocit jako dítě, které právě dojedlo poslední sousto oblíbené zmrzliny.
Text: Marcela Černá; Foto: Archiv
