Nejlepší reklamou je šuškanda
Horácké noviny
4. října 2005
Píše o ženách, píše o mužích... a především o vztazích mezi nimi. Má stále více čtenářů. Ti ji čtou, protože v jejich příbězích nacházejí paralely svých životů. Řeč je o brněnské spisovatelce Simoně Monyové. Ve čtvrtek 29. září přijela do Třebíče a v pobočce městské knihovny na Modřínové ulici se setkala se svými čtenáři. Chvíli si našla i na krátký rozhovor pro Horácké noviny.
Když jsme spolu mluvili naposledy, byla jste ve druhém měsíci těhotenství. Synovi je dnes zhruba rok. Jak se snáší psaní knih s péčí o malé dítě?
Měla jsem z toho trochu strach, ale jde to lépe, než jsem si představovala. Myslela jsem si, že nebudu mít čas napsat další román a že budu muset napsat povídkovou knížku, že si jen tak budu odskakovat k psaní. Nakonec jsem dala povídkovou knížku k ledu a napsala jsem román Otcomilky. Malý Simon mě naplňuje takovou energií a euforií, že to šlo snadněji než jindy.
Po narození Šimona jste prohlásila, že už to je opravdu poslední dítě. Opravdu?
Já doufám, že je to poslední dítě, ale protože jsem taková matka kvočna, takže, kdyby osud chtěl a já otěhotněla, tak by se ještě jedno dítě narodilo. Nedokážu si představit, že bych si je nechala vzít. Když ty svoje tři děti vidím, tak by to bylo jako vybrat jedno z nich, aby nebylo. Když je ženská máma, tak je to mnohem složitější.
Prý nesnášíte procházky. A když už, tak se ráda procházíte autobazary. Kam vyrážíte s kočárkem?
Šimon miluje auta. Chodíme po rušných křižovatkách a kolem čtyřproudých silnic. Koukám na auta, trolejbusy, autobusy a tak dál. Les ho prosté nebaví, nejsou tam auta.
Máte teď doma čtyři chlapy. Vládnete jim pevnou rukou, nebo se dostáváte do opozice?
Sloužím jim.
Váš manžel o vás kdesi prohlásil, že jste ideální žena do domácnosti. Znamená to, že vedle psaní knížek plníte roli hospodyně?
Dokonalá? To nevím. Ale teplé večeře, protože u mužů prochází láska žaludkem, dělám. Moji chlapi si mě pochvalují právě pro ty večeře. Já jsem taková ta stepfordská panička.
Ve svém životopise uvádíte, že jste návštěvnicí pohostinských zařízení. Co vás na nich tak přitahuje?
Odpočinek. Psaní je takové samotářské zaměstnání, tak vyhledávám komunikaci a v restauraci se komunikuje nejlépe. Nemám ale ráda ty bary, kam se lidé chodí dívat na sportovní přenosy, tam komunikace vázne.
Takže vaší krevní skupinou je taková ta hospůdka IV. cenové kategorie ?
To je ta moje správná kategorie.
Psávala jste dvě knihy ročně, nyní jednu. Jak sama říkáte, máte pevnou pracovní dobu. Nepřipadáte spíše jako řemeslník než spisovatel?
Ono to je v podstatě řemeslo. Nápad je jedna věc, napsat to druhá. Já říkám, že každá knížka se musí vysedět.
Nemrzí vás trochu, že se o vaše neotřelé příběhy ze současnosti zatím nezajímají filmaři?
Trošku mě to mrzí. O knížku Roznese tě na kopytech se zajímal režisér Smyczek. Prý se mu to líbilo a chtěl z toho udělat seriál. Spíš bych se ale modlila, aby si to někdo vybral jako námět pro film.
Přijíždíte do Třebíče na autorské čtení a na besedu se svými čtenáři. Proč to děláte? Jde vám opravdu o kontakty s lidmi, a nebo jde spíš o reklamu ?
Nevím, do jaké míry je to reklama. Já to jako reklamu neberu. Beru to jako svoji povinnost, jako poděkování svým čtenářům. Já besedy nenabízím, pouze reaguji na nabídky, které přichází. Sama je nevyhledávám. Já se o reklamu svých knih moc nestarám, protože si myslím, že nejlepší reklama je šuškanda.
Zabýváte se psychologií, takže se nemohu nezeptat, zda vás uchvátil nový český fenomén – reality show?
Párkrát jsem to zapnula. Zajímavé to je, ale nemusím vidět každý díl. Noční show jsem ještě vůbec neviděla. Díky malému jsem tak utahaná, že v té době už spím. Nějak mě to nefascinuje, i když na druhou stranu z psychologického hlediska to jisté zajímavé je.
Když jsme spolu mluvili před rokem a půl, říkala jste, že ke štěstí vám chybí ještě jeden syn. Šimon je na světě, takže teď jste úplně spokojená?
Jsem moc spokojená a teď si pro svoji rodinu přeji jen zdraví.
Tehdy jste také mluvila o tom, že vás z toho vašeho štěstí občas zamrazí a čekáte, kdy a odkud přijde facan. Už přišel?
Šimon má nějaké zdravotní problémy. Právě na jeho narozeniny (11. října – pozn. aut.) se dozvíme, zda jsou vážného charakteru, či nikoli. Doufám, že to není ten facan a že to dopadne dobře.
Text a foto HoN:
PETR CHŇOUPEK
