<< Zpět k seznamu článků

Jak bydlí: spisovatelka Simona Monyová - Dům uklízím, až dopíši knihu

MF Dnes

9. února 2004

Brno-Obřany - Na zdi obývacího pokoje visí velká černobílá fotografie. Napůl skrytá rozevlátými vlasy z ní hledí sama paní domu. "Je to tady jako u Narcisů, ale nikde jinde není místo, kde by mohla viset. A je moc hezká na to, aby byla schovaná," skoro omluvně vysvětluje spisovatelka Simona Monyová. V příjemně prosvětleném pokoji stojí pouze trojice tmavomodrých kožených sedaček, dřevěný stolek a televize. "Sedačky jsme si nechali udělat na zakázku. Mám ráda málo nábytku a velký prostor. Je tu dost úložných míst, takže není důvod mít tu skříňky," přibližuje zařízení celého domu autorka šestnácti knih. Z ulice působí stavba jako přízemní. V podkroví se však našlo místo pro dva dětské pokoje a koupelnu. Úplně pod střechou mají bunkr synové, tam ale nikdo nezasvěcený nesmí. Ani maminka tedy nemá představu, jak to tam vypadá. V přízemí se nachází pokoj pro hosty, dvě pracovny a ložnice; kuchyň a knihovna volně navazující na obývací pokoj jsou ještě o patro níž. "Výhodou uspořádání je, že všichni máme víc soukromí. Jelikož jsou kluci nahoře, nechodím je tak často kontrolovat. To asi oni i jejich kamarádi uvítali," srovnává Simona Monyová současný komfort s předchozím bydlením v paneláku. Liší se ale i velikost plochy, kterou je nutné uklízet. "Generální úklid i třeba s vyčištěním spár mezi kachličkami ve všech třech koupelnách trvá tři dny. Když píšu, nemám moc času, a tak opravdu pečlivě uklízím až po dokončení knihy. A protože vydávám jednu knihu vždycky v květnu a druhou v listopadu, generální úklid u nás probíhá dvakrát ročně," usmívá se štíhlá tmavovláska.

Čtyřčlenná rodina se do domu přistěhovala před třemi lety. "Měla jsem o něj zájem už před revolucí. Tehdy mi ho vyfoukli známí, takže když ho později prodávali, ozvali se mi," vysvětluje Monyová. Původně dvoupokojový domek bývalí majitelé začali rekonstruovat, skončili ale zhruba v polovině. "Nechali jsme přepracovat projekt a pokračovali dál. Půl roku jsem se místo psaní intenzivně věnovala stavbě a vybírání všeho od kachliček po nábytek," vzpomíná spisovatelka. Obytných místností je osm, ale nejsou nijak rozlehlé. Všechen nábytek je ze světlého dřeva s tmavomodrými doplňky. "První byla hotová kuchyň, ta je pro mě nejdůležitější. Vždycky o půl šesté zavřu notebook a jdu do kuchyně vařit večeři. Kdyby si každý jenom namazal rohlík, nikdy bychom se nepotkali," přibližuje chod domácnosti. A které místo má Simona Monyová v domě nejradši? "Vanu a postel."