Brno mi vyhovuje
Nos
9. ledna 2003
Pohled na Vaši bibliografii prozradí pěknou řádku knih. První otázka se doslova nabízí. Kolik hodin denně strávíte psaním?
“Osm až deset. Jsem totiž spisovatelkou, která si psaní musí odmakat. Mám stanoveno, že denně musím napsat dvě stránky. Pokud nemám hotovo, neodejdu od počítače. Na první pohled se to zdá jako málo, ale já chci vždy končit s hotovým textem, na který už pak zpravidla vůbec nesahám."
Kde a jakým způsobem hledáte inspiraci?
“Ráda chodím do přírody. Lesy v okolí Brna mi nabízejí příjemný odpočinek i hodně inspirace. Do lesa nechodím úplně sama, společnost mi dělá náš pes."
Máte nějaký osvědčený způsob relaxace?
“Ráda plavu. Nepředstavujte si ale, že se moje úsilí blíží nějakým sportovním výkonům. Všechno je tak trochu z donucení a obavy, aby se ze mě nestala ženská obdoba panáčka Michelina. Vzhledem k tomu, že většinu času trávím u počítače nebo péčí o domácnost, nejsem na tom s fyzickou nejlépe. Z toho důvodu jsem si také oblíbila kalanetiku."
Skloubit psaní se starostí o dva syny, domácnost je určitě velmi náročné. Můžete prozradit svůj denní rozvrh?
.Jsem spíše sova než skřivan. Nejraději bych spala do poledne. Vstávám ale kolem sedmé. Vypravím syny do školy. Pak sedám k počítači. Musím se hodně nutit. Než se do psaní dostanu, je jedna hodina po poledni a já si musím dát pauzu, protože se kluci vracejí ze školy a do popředí se tlačí jiné povinnosti. Ty zpravidla zaberou hodinku, dvě. Pak přichází další díl psaní, který končí přípravou večeře."
Mnoho spisovatelů pracuje v noci. Vy jste to nezkoušela?
“Měla jsem období, kdy jsem v noci psát musela. To bylo, když byly děti malé a přes den vyžadovaly mnohem více pozornosti."
Máte svůj spisovatelský cíl?
“Chci být nejčtenější českou autorkou."
K tomu byste měla žít v Praze. Z hlavního města je prý na český Olymp blíže. To platí skoro ve všech odvětvích.
“Já chci dokázat, že to jde i z Brna."
Jste brněnským patriotem?
“Samozřejmě. Brno je městem, které mám moc ráda. Vyhovuje mi jak svou velikostí, tak i svým okolím. Neměnila bych. Líbilo by se mi třeba v Kroměříži. Město je to nádherné, jen kdyby bylo trošku větší."
Tvrdíte o sobě, že jste náruživou návštěvnicí pohostinských zařízení. Hledáte také v setkání s lidmi inspiraci?
“Psaní je osamělé povolání a hospoda je místem, kde si člověk nejlépe popovídá. K tomu jsou jako stvořené obyčejné lokály. Zaplivaná čtyřka není ideálem, tím je útulná hospůdka venkovského stylu. Ráda chodím u nás v Obřanech do nedaleké hospody, kde mě znají. Jsme tam spolu s přítelem štamgasty."
Čím Vás hostinský uctí?
“Mám ráda tullamorku. Ta v obyčejných hospodách není příliš žádaným pitím, takže mi vždy chvíli trvá, než donutím personál, aby ji měl na skladě."
Netajíte se pro ženu neobvyklým koníčkem - motorismem. Co máte raději? Auta, nebo motorky?
“Budeme-li považovat motorismus za sport, tak je to jediný sport, který by mě asi bavil. Raději mám auta, ale zajímám se i o motorky. Můj bratr a spousta přátel jsou motorkáři, loni jsme dokonce pořádali víkendový sraz motorkářů, na který se dostavilo okolo pěti set fanoušků motorismu.
Jakou máte motorku?
“Žádnou. Dobu, kdy bych se na ní nebála jezdit, jsem prošvihla, život mě zkrotil. Ted jsem už příliš opatrná, i když připouštím, že v autě jezdím dost rychle."
Máte své vysněné auto?
“Mám ráda off roady. Donedávna jsem snila o Toyotě Rav4. Maličký off road, který svého času milovaly snad všechny ženy. Ravka prošla modernizací a ta nová už mě tolik nebere."
Jakou ráda posloucháte muziku?
“Jsem nadšeným fanouškem Vladimíra Mišíka. Nevynechám jediný jeho koncert. Líbí se mi od mládí. Jsem takový věrný typ, když si něco zamiluji!, zůstanu tomu nakloněná. Podobné je to se zahraničními kapelami. Pink Floyd, Deep Purple a další oldies jsou stále mými favority."
Na jaký film zajdete ráda do kina?
“Do kina moc nechodím. Raději si počkám, až je na videu a kouknu na něj v klidu doma. Poslední film, který mě zaujal, byl Babí léto."
Nezkoušela jste jako spisovatelka napsat filmový scénář?
“Některé mé knihy se svým obsahem přímo nabízejí k filmovému zpracování. Krotitelka snů nebo Roznese tě na kopytech se ke zfilmování hodí asi nejvíc. Zatím se to nepovedlo. Třeba jednou někoho z filmových producentů moje kniha osloví."
Jakou knihu si ráda přečtete?
“Čtu hodně. Beru to od poezie přes beletrii až k naučné literatuře. Je mi to skoro jedno. Jen nečtu své knihy."
Na co se těšíte?
“Jsem poměrně racionální typ, žádný velký snílek. Většinou tedy nespřádám sny, ale kladu si cíle. Tím pádem se těším na takové ty obyčejné věci, jako jsou Vánoce nebo dovolená. Momentálně se však těším i na 25. leden, protože jsem optimista a věřím, že na druhý pokus už mi manželství vyjde."
Děkuji za rozhovor
Karel Kulhánek
