Matka v krizi
Překvapení
21. července 2008
| Spisovatelka SIMONA MONYOVÁ potěšila své příznivkyně další útlou knížečkou Matka v krizi, která vtáhne do děje, pobaví a kdo ví, možní se v ní i leckterá čtenářka sama pozná... |
 |
Simono o čem je vaše nová knížka?
„Matka v krizi by možná mohla potěšit všechny obyčejné ženské, jejichž sny se minimalizovaly na to, aby se v jednom kuse vyspaly déle než tři hodiny, aby si zase mohly zavírat dveře na toaletě a do parku nosit elegantní kabelku místo cestovní brašny.
Napsala jste již osmnáct knížek. Kde berete při psaní inspiraci?
Inspirace přichází sama, a je to moje spása! Starám se o tři syny, manžela, psa a dům, což je činnost natolik stereotypní, že únik do světa fantazie je pro mě totéž, co pro někoho pobyt v lázních či exotická dovolená.
Na kterou knihu jste nejvíc pyšná?
Já nejsem pyšná na knihy, zato jsem velmi pyšná na svoje syny!
Jak si představujete ideálního muže?
Ideálního muže si nemusím představovat, toho mám. Něžný vtipálek se sexy mozkem.
S kterým ze známých (populárních) mužů byste ráda povečeřela?
Se Zdeňkem Svěrákem, abych se nenápadně „nachytřila", čím to je, že píše tak úžasné scénáře.
Jmenujte tři vlastnosti, za které byste zasloužila pochvalu, a tři své neřesti.
Ještě jsem se nenaučila sama sebe chválit, naštěstí to výborně zastává můj manžel. Kdesi četl, že správná ženská má stále vypadat jako dívka, ve společnosti se chovat jako dáma, myslet jako chlap a dřít jako kůň. A tohle dle jeho názoru splňuji ve všech bodech. Mimo to jsem bohužel puntičkářská, ješitná žárlivka, ale tajně doufám, že si toho zatím nevšiml.
Ukázka z knihy Matka v krizi
Pozorovala jsem ostatní ženy, které strnule zíraly před sebe, a měla neodolatelnou chuť se pochlubit, že jsem jako většina z nich, že už mám taky doma muže.
„Měla jste přijít na kontrolu už po šestinedělí," upozornil mě přísně gynekolog a soustředěně mi prohmatával břicho.
„Omlouvám se, ale neměl mi kdo pohlídat děti. Ale teď mám přítele..." neudržela jsem se a radostnou novinku pyšně vychrlila aspoň na něho. Pozvednul obočí údivem, což mě poněkud zchladilo. Bylo mi jasné, že nejsem pro chlapa žádné terno, ale netušila jsem, že odpuzuji i gynekologa, jenž sedmým rokem přesluhuje coby pracující důchodce.
Okamžitě jsem se pokusila zatáhnout plandající kůži na břiše a na tváři vyloudila lascivní úsměv.
„Uvolněte se!" napomenul mě.
Celé moje tělo ihned ztuhlo v mohutné křeči, a to včetně orgánu, ze kterého se lékař se značnými obtížemi snažil vydolovat jakýsi kovový trychtýř. Nebylo divu. Procházela jsem životním údobím, kdy by moje sebevědomí přepral i dobře najedený mravenec.
„Potřebovala bych napsat antikoncepci," špitla jsem v obavách, aby mi vůbec uvěřil, že je někdo schopen se mnou souložit.
„Menstruaci jsem ještě nedostala, protože plně kojím, ale přišla jsem raději dřív..."
„Hmm," odkašlal si. „Menstruaci hned tak neočekávejte..."
„Nerozumím," řekla jsem, protože jsem rozumět nechtěla.
„Prostě jste měla přijít ještě dřív... Odhaduji, že jste tak v osmém až devátém týdnu gravidity, ale víc nám napoví krevní rozbor a ultrazvuk...."
