První krok mého třetího syna
Překvapení
prosinec 2010
Třetí syn se mi narodil na prahu čtyřicítky, a ačkoli všechna prenatální vyšetření dopadla skvěle, záhy po narození se u něj objevily vážné zdravotní problémy. Prognózy byly nejisté, tu a tam jsme pobývali na oddělení dětské neurologie, pravidelně absolvovali vyšetření EEG a několikrát denně cvičili Vojtovu metodu. Byl mu rok, a ještě nechodil. Bylo mu čtrnáct měsíců, a pořád ne. Začínala jsem jančit, že právě my nedokázali ten boj s pseudocystou na mozku (jeho diagnóza) vyhrát, že bude sice nesmírně milovaný, leč postižený. Dopoledne na Štědrý den v roce 2005 z nenadání udělal svůj první krok a do štědrovečerní večeře běhal. Právě ten krok byl nejhezčí dárek v mém životě, byl jakýmsi symbolickým krokem ke šťastným zítřkům. Dnes je Šimon úplně zdravý kluk bez jakýchkoliv obtíží, a já mám o důvod více mít ráda Vánoce.
Iva Vondrová
