Dvě z jednoho města
Tina
listopad 2006
Obě jsou věrné Brnu, přestože by jinde udělaly možná ještě větší díru do světa, obě mají malé dítko a živí se něčím docela jiným, ačkoliv by mohly úspěšně dělat modelky.
Simona Monyová
S první z nich si dáváme sraz v hospůdce, která se jmenuje docela stylově po bměnsku Hokna neboli po česku práce.
Spisovatelka Simona Monyová se tu cítí dobře a ještě lip její roční Šimon, který se tváří blaženě permanentně. „Já jsem totiž taková putička domácí, takže by o mně ani v Praze moc slyšet nebylo. Rozhodně ne žádné skandály, ale pravda, popít, posedět, popovídat je moje oblíbená relaxace poté, co denně píšu šest až osm hodin. Teď ale musím přizpůsobovat psaní Šimonovi, takže jakmile odpadne, zasedám k počítači. Nemám svůj limit, ale daří se mi napsat tak jednu knížku ročně. Každá z těch dalších knížek je těžší a těžší, abych se neopakovala. Pokaždé mě námět napadne tak ve třech čtvrtinách té, kterou právě píšu. Teď například už sbírám materiál ke knize, která má pracovní název Střípky z ložnic. Fakt je, že v manželských ložnicích se řeší spousta věcí..."
Ačkoliv její literatura je většinou na straně žen, čtou ji nezřídka i muži. Často s humorem své hrdiny dostává do situací, které známe ze života všichni.
„Chci, aby ti, co prožívají nějaké splíny, věděli, že jsou na tom ostatní stejně, a těší mě, když mi to pak čtenáři potvrzují, že jim knížka pomohla," vysvětluje.
Jaké to je být nerudný chlap?
Na rozdíl od jiných autorek se Simona dovede ztotožnit i se svým hrdinou - mužem, a to třeba i s šedesátiletým nevrlým otcem. Právě to ji nejvíc na knížkách baví, že žije osudy jiných lidí, jejímu naturelu vzdálených „Když jsem například psala o pětačtyřicetiletém psychologovi, moji známí říkali, že jsem i navenek hodně přitvrdila, jako bych jim začala připomínat chlapa," směje sympatická Brňačka, u které měli rodiče v jejích patnácti letech obavy, zda nepropadla grafománii. Tatínek byl totiž takový ten racionální typ a představoval si pro svou dceru kariéru u počítače
Po nevalných zkušenostech s vydavateli knih se rozhodli s manželem, původně televizním režisérem, že si je budou vydávat sami. „Posledních pět nových titulů jsme vydali společně a musím říct, že komunikace je mnohem lepší.
A kterou z těch knížek mám nejradši? Vždycky tu poslední, kterou jsou teď Otcomilky, protože to je něco, jako když si vezmete nové šaty. Z těch starších mám ráda Krotitelku snů, která se stala dokonce doporučenou četbou na mnoha gymnáziích a pak Roznesu tě na kopytech, kde jsem si vyzkoušela, jaké je to být chlap. Odmalička jsem chtěla být klukem, což se změnilo, až když mi narostla prsa. Dnes se mi to skoro vyplnilo, protože mám doma tři syny a manžela, čili si často vyprávíme o mužských záležitostech," vypráví Simona Monyová, která se rozhodla žít v Brně, protože toto město má pro ni přijatelnou velikost a přesto, že se nepohybuje v centru nakladatelských kolosů, daří se jíoslovoval stále více čtenářů. Teď se těší na nový dům snů, který se staví a ve kterém bude bydlet se svou velkou rodinou, manželem, dvěma dorůstajícími kluky a jedním prckem. Zatím žijí v pronajatém bytě, kde nemá tolik soukromí pro psaní. Pak už nastane takový ten ideál „americké autorky" obklopené dětmi a zvířaty...
Šárka Kašpárková
...
(článek zkrácen)