Mužský mám děsně ráda
Vaše šance
srpen 2002
...říká úspěšná brněnská spisovatelka Simona Monyová. Její knihy jsou o lásce, nevěře, rozchodech, setkáních. V následujícím rozhovoru vypráví autorka o důležitosti vztahu a lehkosti psaní.
Pamatujete si ještě na začátky vašeho psaní?
Myslím, že jediným důvodem byla moje puberta. Začala jsem se vypisovat z pubertálních smutků, takto dělá většina mladých. Ze smutků jsem se vypsala a u psaní zůstala.
Píšete příběhy, které působí hodně autobiograficky. Jsou opravdové, je jejich základem skutečná, třeba zprostředkované prožitá událost nebo jsou vašim vykonstruovaným příběhem?
Pokud se jedná o příběh, tak ten je vymyšlený, zatím jsem ještě neudělala to, že bych převzala něčí skutečný příběh a převyprávěla ho. A z mého života je tam minimum autobiografických prvků. Výjimkou je třináctá kniha snad proto, že je to je magické číslo. Spousta lidí se ho bojí, tak tam jsem si na tu autobiografii zahrála a je tam tak půl na půl. Ale při psaními jistě můj vlastní prožilý život pomáhá.
Často vám vycházejí knihy. Jste tedy spisovatelka která lehce, jakoby mimochodem napíše knihu nebo se věnujete delší přípravě na psaní?
Píšu knížku asi půl roku. Já jsem poměrně disciplinovaný člověk, takže píšu kromě neděle, kdy uklízím, každý den osm hodin. Knížka ze mě nevypadne až tak rychle, jak to vypadá. Ale samozřejmě se snažím, aby kniha no čtenáře působila s lehkostí - tak, že jsem sedla a v náhlém návalu inspirace ji napsala. Chtěla bych, aby čtenáři měli potřebu knihu přečíst jedním dechem. Moje lehké psaní je tedy záměr, ale poměrně tvrdě vypocený.
Vaše knihy spadají do kategorie ženské literatury, chcete se v psaní zaměřit i na jiná témata?
Víte mě zajímají především vztahy, píšu o nich a asi u toho zůstanu. Studovala jsem pedagogiku a psychologii, která je i mým koníčkem. A vztahy se dost dobře nedají dělit na mužské a ženské. Chci tím říct, že když mužský opustí ženu, je to pro ní tragédie. Zrovna tak opuštěný chlap skučí úplně stejně. V momentě, kdy se vztahy bortí jsme zranitelní všichni stejně, pak pózy a silné řeči mizí.
Čtete knihy svých kolegů, třeba pana Viewegha, se kterým jste srovnávána?
Michal je můj kamarád. Obdivuji ho především jako člověka a pak jako spisovatele. A samozřejmě, že jeho knihy čtu. Já čtu poměrně hodně, týdně tak dvě knihy.
Inspiruje Vás čtení žánrově podobných knih?
Je pravda, že někdy si říkám. Že je to tak dobře napsané, že s vlastním psaním už asi seknu. Jindy při čtení určité pasáže si uvědomím, že bych ji napsala jinak, lépe. Myslím, že čtení cizích knih je v zásadě inspirativní proces.
Jaká je vaše poslední kniha?
Je to horká novinka hotová čtrnáct dní, takže zatím výborná. Až po čase na ni najdu chyby. Jmenuje se Manželky na odpis a je o ženách, které se v manželství amortizovaly a jejich manžel je po čase vyměnil za mladší méně opotřebovaný model. Víte teď mě napadá, že v tom je určitá autobiografie. Já jsem skutečně byla manželkou na odpis, ale svého manžela jsem předešla, vyhlásila jsem Konkurz na milence (předchozí kniha) a nedostala se do kategorie na odpis.
Co teď píšete?
Teďka píšu příběh tchyně, která trpí opičí láskou k synovi. Syn jedináček se pozdě ožení a jeho matka rozehraje hodně intrikánský příběh, aby manželství rozbila. Ale nakonec se její vlastní intriky obrátí proti ní.
Máte některé vaše vlastní knihy více oblíbené?
V podstatě nejoblíbenější bývá vždy ta poslední kniha, kterou právě dokončím. Protože si říkám, že to bude ta kniha knih. Asi tak jako když si ženská oblékne nové šaty a řekne si, že je krásná. Tak bych si to chtěla říct u své knížky, ale zatím se to nestalo, zatím jsem knihu knih nenapsala. K těm oblíbenějším titulům patří třeba Roznese Tě na kopytech. To je kniha, kterou jsem napsala z mužského pohledu.
Ve svých knihách píšete hodně o ženách, nejste někdy podezřívána z toho, že ženám nadržujete?
Víte, já mám mužský děsně ráda, mám dva syny, chtěla jsem mít ještě třetího. Oni jsou mi svoji mentalitou blízcí a je mi sympatické jejich přímé jednání. Nemám s nimi problém a chlapi mě berou. Pokud nadržuji ženám je v tom pouze ženská solidarita. A vždy se snažím nechat ve svých knihách promluvit obě strany a ukázat jak mužský, tak ženský pohled. A je to samozřejmě tak, že vždycky si někdo myslí, že on je ten více ublížený a jemu se stala velká křivda a je jedno, zda je to muž nebo žena.
Máme čas léta a dovolených a vy stále jen píšete?
S knihou Manželky na odpis jsem hodně chvátala, aby byla včas hotová. Ted jsem si dala čtrnáct dní na pročištění hlavy a od včerejška opět intenzivně pracují na další knize.
Přeji vám lehké psaní a děkuji za rozhovor.
(ria)
